Historie Národní házené

U kolébky házené, jehož název se znovu změnil, stály tři učitelé tělocviku. První Václav Karas , profesor na reálce v Praze ji nazval „Vrhaná s přenášením“ a napsal ji v červnu 1905 . Hřiště bylo křížem rozděleno na čtyři čtvrtiny a hráči, kterých bylo devět, nesměli ze své čtvrti vycházet. družstvo mělo dvě trojice útočníků, každé dva pomezní obránce a brankáře. Střílelo se do zmenšených branek na kopanou.

Druhým, kdo zasáhl do vývoje naší hry byl Josef Klenka , neúnavný propagátor její mládeže, inspektor tělocviku na středních školách. Místo fotbalových bran zavedl terče (kruhy o průměru 1 upevněné branky na tyči 1,5 m od země. Byly polepeny papírem s malbou šachovnicí. Po každé brance (protržením papíru) se kruh nejdříve znovu polepoval a později se vyměňoval. Hřiště bylo 25–30 m široké a 50 m dlouhé. Družstvo bylo šestičlenné a míč se mohl „honit rukama“, což byl výraz pro driblink. Klenka předvedl tuto hru před obecenstvem na všesokolském sletu v Praze v roce 1907.

Konečnou úpravou pravidel házené (uvědomujeme si, že v té době jiná házená nebyla) provedl třetí učitel tělocviku, domažlický rodák Antonín Kryštof. Byl prvním organizátorem tělovýchovy na České vysoké škole technické v Praze. Novou hru, kterou upravil podle pravidel Karase a Klenky, nazýval nejprve jako Klenka „Cílová“, ale vrátil se k brankám a hru nazval „Házená“. Hřiště mělo obdélníkový tvar o rozměrech 25 m × 45 m a bylo rozděleno na třetiny. Branky byly 2 m široké a 2,5 m vysoké, brankoviště obdélníkové o rozměrech 3 m × 6 m a cizí hráč do něj nesměl vstoupit. Družstva bylo sedmičlenná jinak se počet mohl měnit velikostí hřiště. Dokonce hráli ve smíšených devítičlenných družstvech čtyř mužů, zbytek žen, tři útočníci, záložník a brankář, ostatní jako náhradníci. Útočníci se mohli pohybovat jen v poli středním a nepřátelském, náhradníci jen v poli středním a vlastním, záložník a brankář jen v poli vlastním a oni mohli hrát v brankovišti.

Kryštof položil také první org. základy hry ustavením prvního ústředí házené, Svazové komise. V roce 1909 byla jeho zásluhou vydána tiskem prvá pravidla . V roce 1911 Český olympijský výbor ji zařadil do svých sportovních slavností v Praze na Letné a o rok později byla zařazena i do programu VI. Všesokolského sletu.

Házená se dokonce rozšířila i do Ruska a Jugoslávie , kam ji zanesli vysokoškoláci, kteří studovali v Praze. V Jugoslávii se házená velmi rychle rozšířila a nabyla takové obliby, že se česká házená udržela v této zemi i mezi dvěma světovými válkami. V Rusku se první soutěže díky českým učitelům začaly hrát v Charkově, ale další politický vývoj tento rozvoj přerušil.

Po I. světové válce nastal další rozvoj naší hry zásluhy Jaroslava Kratiny (žáka profesora Kryštofa). Díky velkému úsilí J. Kratiny byl v roce 1920 ustaven Československý svaz házené a ženských sportů . Před představením svazu působilo 10 žup a 36 klubů. V roce 1920 měl Československý svaz házené 167 klubů a 2520 hráčů a hráčů. V té době se hrálo v sedmičkách, devítkách a smíšených devítkách.

Československý svaz házené a ženských sportů pořádal pravidelná sportovní mistrovství a v roce 1921 společně s dalšími šesti organizacemi (Francie, Amerika, Anglie, Itálie, Švýcarsko a Švédsko) založil v Paříži Mezinárodní federaci ženských sportů FSFI. Česká házená byla touto organizací přijata is pravidly jako mezinárodní kolektivní hra. Postupem času se tato hra stala v našich zemích oblíbenou iu mužů zásluhou DTJ a Sokola. V roce 1922 při sportovních slavnostech naše ženy předváděly házenou v zahraničí (Monte Carlo, Jugoslávie, Vídeň) v roce 1923 bylo v Praze první mezistátní utkání žen Československo – Francie 9:2, v roce 1924 v Bělehradě ženy Jugoslávie – Československo 3:8 a v Praze naše ženy vyhrály 5:3, v Paříži naše ženy porazily Francii 15:2.

V r. 1930 se v Praze konaly III. ženské světové hry, kde se uskutečnilo I. mistrovství světa v házené žen . Zvítězilo Československo, které porazilo Polsko 17:0 a ve finále Jugoslávii 8:5.

V r. 1934 se v Londýně konaly IV. ženské světové hry, kde se provedlo II. mistrovství světa v házené ženy . Zde se Československu finále nepodařilo obhájit titul a ve finále Jugoslávii 4:6.

Tato akce byla poslední, protože byl založen Mezinárodní svaz míčových her a sportů žen se začaly organizovat společně se sporty mužů. Mezinárodní federace ženských sportů se tichou cestou rozešla a nově vzniklou výše uvedenou organizaci ovládali především činovníci košíkové a handbalu. Naše ústředí házené sice zůstalo členem nového mezinárodního ústředí, postrádalo však mezinárodního sekretáře a tím i mezinárodní styky. Z názvů naší hry stojí za připomenutí české házené a poslední název národní házená.

Sportovní soutěže a organizace dnešních dnů

Jedná se o národní sport a jako takový má své radosti i starosti. Členská základna se pohybuje okolo 8500 členů , kde 30–35 % tvoří mládež. Aktivních oddílů NH je nyní cca 100.

Svaz národní házené má celkem šest oblastí (řídí Oblastní sportovní komise) a volený celostátní orgán VV SNH (9 členů), jehož funkční období je 4 roky a má pravomoc od Valné hromady SNH (nejvyšší orgán) po dobu svého volebního období řídit jak sportovní, tak ekonomickou oblast. Toto se děje schválení příslušného usnesení VV SNH přes celostátní komisi prostřednictvím SE SNH, který sídlí v Praze.

Nejsilnější zastoupení oddílů je v Západočeské obl., 34 oddílů. Ve zbývajících 5 oblastech se pohybuje počet od 10 do 14 oddílů.